Jak na syndrom vyhoření: naučte se vyjednávat a mějte barevný život

Jaké profese ohrožuje syndrom vyhoření nejčastěji?

Nelze to říct jednoznačně, rozhodně ale jde o profese, ve kterých jsou lidé ve velké a časté sociální interakci. Doktoři, manažeři a vedoucí týmů nebo oddělení, recepční, specialisté na call centrech… týká se to rozhodně všech, kteří vyřizují stížnosti a řeší reklamace. V každé firmě jsou pozice, u kterých je zvýšená sociální interakce. U těchto lidí nestačí jen odbornost, nutná je i zákaznická orientace, slušnost, trochu i servilnost. Jejich role vyžaduje určitou míru volního úsilí, která se při syndromu vyhoření vytrácí.

Jak se chová člověk, který vyhoří?

Symptomy jsou plíživé a snadno je můžete začít považovat za normu. Patří sem zhoršený spánek, zvýšená neuroticita, snížená koncentrace, gastrointestinální problémy jako je obžerství nebo nechutenství. Může vám chybět motivace, nemáte chuť na sex. Syndrom vyhoření často doprovází prokrastinace a mnohdy jde o souhru malých podnětů. Pokud se syndrom únavy a vyhoření včas nepodchytí, přidávají se k němu úzkosti a deprese. Řešit to proto musíte s psychologem buď klinické psychologie, nebo psychologie práce, určitě ale ne s koučem.

Hraje roli třeba to, kolik hodin člověk denně pracuje?

Je jedno, zda pracujete šest, nebo deset hodin denně. Potíž je, že lidé se syndromem vyhoření mají často jednostrannou zátěž. Chybí jim dostatečně pestrý nebo vybalancovaný život. Nemají koníčky. Anebo koníčky mají, ale ve stejném duchu jako je jejich práce, a to je špatně. Pokud máte duševní práci, je pro vás velmi důležitá i fyzická aktivita. Pohybem navíc spalujete veškerý nahromaděný stres a navíc si vyrábíte endorfiny – hormony dobré nálady.

Jak probíhá diagnóza syndromu vyhoření?

Může se samozřejmě stát, že ke mně přijde člověk, který má úzkosti a deprese. Ačkoliv je touž hodně pozdě, je to stále řešitelné, jen to nějaký čas trvá. Když přijdou klienti ve vysokém stádiu syndromu únavy až vyhoření, dostáváme je z toho složitěji a déle. Na diagnózu máme dva nástroje. Jeden je online, kdy dělám diagnózu přes PC. Druhý nástroj se realizuje na speciálním diagnostickém přístroji, který například v rámci Dnů zdraví vozíme do firem. Běžně mi společnost pošle několik vybraných zaměstnanců, které k syndromu vyhoření diagnostikuji na dálku, nebo přímo ve firmě. S každým následuje hodinový pohovor a pak řešíme co dál. Často spolupracuji i na úpravě pracovního režimu. I to je důvod, proč prosazuji, že by syndrom vyhoření měl být v rukou zkušených psychologů práce.

Firmy vám tedy posílají své zaměstnance?

Jako psycholog zastávám názor, že pokud má někdo symptomy v takové míře, kdy začínají ovlivňovat okolí, je třeba s tím něco dělat – ať už doma, nebo v pracovním procesu. Je to úplně to samé, jako když je člověk ve stavu, kdy mu jde o život. Zavoláte záchranku a neptáte se ho, jestli chce. I tady jde o ohrožení zdraví, neboť v těžkých syndromech vyhoření si mohou lidé vzít život. Pokud vidíte u kolegů změnu chování, tak to s nimi proberte. Nemusíte řešit detaily, stačí je odkázat na firmou nasmlouvaného psychologa. Takhle mě má nasmlouváno hodně firem, které mi pak své zaměstnance posílají.

Ve firmách děláte i tréninky. Jak s nimi vyhoření předcházíte?

Máme poměrně výjimečné řešení na vyjednávání, na které máme ochrannou známku u Úřadu průmyslového vlastnictví. Nabízíme ho jako antistresový program pro velké i menší firmy a když o tom lidé poprvé slyší, tak se mě ptají, co to jako je. Já ale tvrdím, že pokud budete umět vyjednávat, nebudete tolik ve stresu – a nebudete ani podléhat syndromu vyhoření. Vyjednávat dnes musí každý, šéf i podřízený. Tréninky vyjednávání děláme pro topmanagement, střední management, ale také pro mistrovské pozice. Stejně tak realizuji mnoho workshopů k této problematice.

Nakolik velké téma je syndrom vyhoření pro firmy v Česku?

Syndrom vyhoření je dnes velké téma, zejména ve firmách a startupech, které rychle rostou. Rychlý růst často znamená, že lidé dřou, aby se rychle dostali na trh, byli konkurenceschopní,a to se někdy neobejde bez bolístek. Firmy pro své klíčové zaměstnance, a nejen pro ně, zařizují opatření, která mají zabránit tomu, aby pracovní náročnost zničila jejich psychické zdraví. Myslím, že rozumný zaměstnavatel si uvědomí, že jeho byznys je z 90 % postavený na lidech, a proto je o ně třeba pečovat.

O jaká taková udržitelná opatření se například jedná?

Děláme projekty, kdy hodnotíme psychickou náročnost pracovních pozic, což je součástí udržitelnosti firmy a spadá to pod ESG. Jde v podstatě o to, aby firma dokázala udržet lidi na pracovních pozicích tak, že jim to nezničí psychické zdraví. S našimi partnery máme konsorcium a firma GC Group umí psychosociální rizika provázaná na ISO 45003, což zase souvisí s BOZP. V rámci české legislativy bylo BOZP řešeno pouze jako ochrana fyzického zdraví, a ani v zákoníku práce není psychické zdraví explicitně uvedeno. Samozřejmě tam ale patří — a je dobře, že ho firmy řeší čím dál víc.

Kromě toho, že PhDr. et Mgr. Iva Moravcová vede společnost IQI – Individual Quality Increases.r.o., je také autorkou populárně-naučné knihy Zářit a nevyhořet, která pojednává o syndromu vyhoření. Knihu doprovází rozhovory s osobnostmi jako je kardiochirurg Jan Pirk, vrcholová manažerka Magdalena Souček či Petr Šimůnek, šéfredaktor časopisu Forbes. Obnovené 2.vydání knihy vychází v listopadu 2024.

‍