Propouštění jako nejhorší varianta

Propouštění kvůli pandemii ohlásila už řada firem. Podle odborníků ale nejde vždy o rozumné řešení.

„Pokud vezmeme v úvahu odstupné a další náklady spojené s propuštěním zaměstnance, jako je destabilizace týmu, ohrožení vztahů s klienty, pak propouštění nemusí přinést vyšší profit rychle a nemusí ho přinést vůbec,“ říká headhunter Jozef Papp.

Přímý finanční efekt, po vyplacení odstupného a dalších benefitů, se může podle něj projevit po 6 až 18 měsících podle druhu pozice. „Přitom krize obvykle trvá 12 až 18 měsíců, po které je nutné investovat do náboru nové pracovní síly,“ uvádí odborník. Dodává, že zbrklé propouštění nemusí přinést žádnou úsporu, a navíc může firmu zabrzdit, až krize skončí a bude potřeba provoz rychle nastartovat.

„V případě České republiky se ekonomika zdá být zdravá, pouze momentálně přibrzděná, proto lze předpokládat poměrně rychlý návrat k normálu. Přesto je propouštění oblíbeným nástrojem managementu. Dosahuje jím lepších krátkodobých výsledků, ovšem na úkor dlouhodobé spokojenosti se službami a také morálky a loajality na pracovišti,“ říká Jozef Papp.

Efektivita propouštění se liší obor od oboru a také podle situace na trhu. S tím, jak vznikají nové obory, některé staré upadají, nebo dokonce končí. Například nárůst digitální reklamy na jedné straně dal vzniknout novým oborům, ale přinesl propad reklamy v tištěných médiích na straně druhé. Podobné je to s nástupem nových technologií nebo s příchodem nového typu chování zákazníků.

„Jistý smysl tedy dává propouštění v případech, kdy se obor změní, jako ve zmiňovaném případě nástupu digitálních médií. Přeškolení pracovníka na nový typ práce je často efektivnější metoda než propouštění, pokud je to možné. A až jako poslední řešení přichází zrušení pozice a propuštění,“ dodává Papp.