Situace, se kterými se v životě setkáváme, jsou ve své podstatě emočně neutrální. My jim však dáváme interpretace – něco si o nich začneme myslet. Myšlenka v hlavě vyvolá emoci. Emoce se promítne do tělesné reakce a ta ovlivní naše chování. A je tady začarovaný kruh. Jak z něj ven, radí psycholožka Radka Loja.
Uveďme si to na příkladu. Pan Karel přijde ráno do práce. Šéfová mu v kuchyňce neodpoví na pozdrav. Potom se od kolegy dozví, že nebyl vybrán do užšího týmu pro práci na projektu, o kterou velmi stál. Karel si ihned v hlavě vytvoří scénář: 1. „Ostatní jsou lepší a šéfová mě nesnáší. Fakt, že mě nevybrali na projekt, to jenom potvrzuje.“ (Myšlenka) 2. Cítí vztek, ublíženost, žárlí na kolegy. (Emoce) 3. V důsledku toho se mu sevře hrdlo a má slabo v nohou. (Tělesná reakce) 4. Sedne si ke svému stolu, na nikoho se ani nepodívá, s nikým se nebaví a chystá se hledat si novou práci. (Chování)
A pokud skutečně podá výpověď, tak se nikdy nedozví, jak to ve skutečnosti bylo. Třeba že šéfové zemřela kočka, kterou milovala, a k účasti na projektu nebyl vybrán, protože jej čekalo povýšení na zástupce ředitelky a s tím spojené zajímavější a důležitější úkoly. Takto si jen potvrdí své vlastní domněnky, že jsou všichni lepší a šéfová ho nesnáší. Začarovaný kruh se uzavře a on se v něm bude pohybovat pořád dokola, a navíc si ho bude promítat do mnoha dalších situací v práci i v soukromí.
Až si pan Karel najde novou práci, nejspíš nastane podobná situace, která spustí jeho začarovaný kruh. A kdo za to může? Šéfová, kolegové a celý svět? Emoce a myšlenky jsou naše. My sami si je generujeme, a jsme dospělí, takže za ně neseme odpovědnost.
Pokud si řeknete: „Šéfová mě rozhodila,“ vlastně jí tím dáváte nad sebou velkou moc a ona to může udělat kdykoli znovu. Když se ale naučíte říkat: „Já jsem se nechal rozhodit od šéfové,“ pak jste to vy, kdo určuje vlastní reakci. Až se naučíte více pracovat s myšlením a emocemi, získáte svobodu se rozhodnout, jak se zachováte. Budete schopni si udržet nestranný postoj a o problémech komunikovat. A pokud se občas necháte rozhodit, tak se z toho zase brzy vzpamatujete.
Zpravidla se nám aktivují naše staré známé vzorce. V případě pana Karla jsou to předlohy „Nejsem dost dobrý.“ a „Ostatní jsou lepší.“ Nepovažujte je za jedinou možnou realitu. Myšlení, emoce, tělesné reakce i chování můžete ovlivnit. Nepatrná změna v kterékoli části kruhu vyvolá změny ve všech jeho dalších částech, a tak můžete kráčet vstříc nové budoucnosti.
Změnit druhé můžete jedině tak, že změníte sebe. Když vy začnete reagovat jinak než obvykle, druzí budou reagovat také jinak. A když vám nové reakce vydrží dlouho, tak změníte nejen sebe, ale také trochu ty druhé.
Zdroj: Radka Loja pro iDNES.cz
